Jokull.eu, blog

Vyjadrenie Varga o jeho nedávnom zatknutí vo Francúzsku. Článok do češtiny preložil Wolf, podľa série článkov na www.thuleanperspective.com

I. cast

V utery jsem vstal o neco drive nez obvykle. Ano, obvykle vstavam kolem sedme, protoze pes se chce jit vyvencit na travnik, ale tohoto rana jsem se probudil kvuli hlasite rane. Vicemene jsem vyskocil z postele a uvidel, ze se nekdo dobyva do naseho domu. Nastesti jsme hned videl, ze to je vlastne policie, takze jsem ani nesahl po zadnych prostredcich k obrane, a misto toho jsem zvedl ruce a cekal, az se policie dostane dovnitr. “Uf, to je jen policie”. Ma druha myslenka byla “Co maji, sakra, za lubem? Rozbiji cely vstup do domu vlastne jen kvuli memu blogu?” Nebyl jsem si jisty, jestli do naseho obyvaku strili, nebo posilaji svetlice. Po celkem trech explozich (ktere se pozdeji ukazaly jako vystrely z pusky) a rozbiti mnoha skla a ramu dveri vstoupili dovnitr.

Moje tehotna manzelka, ktera si jeste neuvedomila, ze se jedna o policii, se snazila chranit naseho nejmladsiho syna a – jak mi pozdeji rekla – uz chtela sahnout po sve pakove pusce Browning 22 LR, kdyz z me reakce pochopila, ze je to policie. Nas nejmladsi syn v tu noc spal s nami v posteli (protoze u nas byla moje tchyne), byl primo za mnou a tedy pred hlavnemi utocnych pusek policie.

Omlouvam se, ze odbocuji, ale kdyz si nekdy kupujete spodni pradlo, dostanete v jednom baleni troje spodky, a z nejakeho duvodu jsou nejmene jedny vzdy v nejake hrozne barve, a samozrejme jsem mel dvoje takove spodky onoho uterniho rana na sobe. Dvoje kriklave oranzove spodary. Protoze mne uz nekolikrat predtim norska policie civezenska straz vytahly na ulici nebo vezenskou chodbu ve spodnim pradle, pomyslel jsem si, ze se to bude opakovat a budou me fotografovat s mym briskem, ridkymi vlasy, spoutanyma rukama, ve velkem kontrastu k memu bledemu telu a – hrozive oranzovymi spodky na sobe. (Kazdy by uveril, ze jsem vlastne Holandan …)

Kdyz jsem si usporadal inteligentni proud myslenek ohledne mych oranzovych spodaru avubec vseho, policie vybehla na schodiste a – jednoduse receno – me zatkla, polozili me tvari naluzko s rukama spoutanyma za zady. K memu velkemu prekvapeni rovnez zatkli mou tehotnou manzelku a nasadili ji pouta, zatimco nechali meho vylekaneho nejmladsiho syna tam sedet samotneho bez matciny ochrany. Vesla cela skupina policistu z francouzske tajne sluzby (DCRI) v civilu a zjevne sef rekl “Ano, to je Vikernes”.

Nastesti tam nyni byla pritomna ma tchyne, aby se o deti postarala, takze toto mi nedelalo takove starosti. Slysel jsem je mluvit a tchyne se snazila deti uklidnit. K memu velkemu prekvapeni mi umoznili si neco obleknout, rekli mi, ze jsme podezreli ze spachani cipripravy teroristickeho cinu, a hlidali me, nez policie v civilu probrala v dilne nase veci. Celkem v nasem dome zabavili knihy, strelivo a pet zasobniku, pocitace, USB disky, pevne disky, opakovacku 222 Remington CZ 527, opakovacku 22 LR CZ 457, pakovou pusku Browning 22 LR a dvouhlavnovou brokovnici raze 12 Bajkal, vzduchovku, dve airsoftove pusky, lovecke noze, noze k preziti , tri kuse se sipy, gladius, seax a dve kopi. Se dvema psy zkontrolovali cely dum a rovnez dalsi objekty, ale – samozrejme – nic nenasli. Nasli rovnez vsechny ucty za zbrane a strelivo a povoleni manzelky tyto strelne zbrane vlastnit.

Nevzali manzelcin lovecky casopis, zadnou nasi knihu o kempovani, nase rybarske nacini, nase knihy o prvni pomoci, cutory ani zadne dalsi nacini k lovu, survivalismu ci kempovani. (…)

Pote mne privedli zpet do obyvaku, kde jsem videl, ze muj nejmladsi syn se vrhnul babicce do naruce, a ja pochopil, ze je velmi otresen. Zasah policie byl pro 3,5 leteho kluka ocividne prilis dramaticky. Tchyne se ho snazila uklidnit. Prece jen deti na tom byly zjevne nejhur.Tehotna matka sedela se spoutanyma ruka pred svymi detmi na zidli a krvacela z nosu.

Venku vsude na travniku parkovala auta a vsude byla spousta policistu z tajne sluzby. S kapuci na hlave me rychle posadili do auta spolu s polovinou zasahove jednotky. Manzelku dali do dalsiho auta za nami s druhou polovinou zasahove jednotky. Obe auta odjela a velmi rychle mirila k hlavni silnici a pokracovala v rychlosti kolem 160-170 km/h do Brive. Policie profesionalne manevrovala autem v provozu a bezpecne jsme dorazili do Brive. Oba nas umistili do dvou ruznych cel. Vedel, jsem, ze nemaji vubec zadny duvod ani jednoho z nas obvinovat z “terorismu”, ale mel jsem jestecerstve vzpominky na sve spatne zkusenosti s norskou policii. Bude francouzska policie taky padelat dukazy? Budou taky lhat? Budou taky chtit nastrcit dukazy? Budou me taky drzet pod zamkem temer rok, nez mne nechaji jit pred politicky soud a podstoupit nejakou soudni frasku? To jsem jeste nevedel, coz mi delalo starost. Nanestesti do toho byla zjevne zapletena i moje manzelka a moje trideti museli pockat, az se vratime.

II. cast

Nanestesti jsem v zadrzovaci cele uz byl. Vlastne nekolikrat. Celkem asi mesic. Neni prilis pohodlna. Cele dny, v extremnich pripadech dokonce tydny, tam jen lezite, nez vas prevezou do normalniho vezeni a normalni vezenske cely, kde mate stravit rok ci dva ve vazbe a cekat na soud.

Ve Francii mi umoznili mluvit s advokatem prekvapive brzy. Rekl mi, ze jsem zatcen kvuli “terorismu”, ale ze pro to nemaji vubec zadne dukazy, tudiz predpokladal, ze k tomu doslo, jen aby ziskali vice casu a legalnich prav k tomu, s nami nejak nalozit.

Protoze v nasem pronajatem dome ani nasem majetku nenasli nic, co by nejakym zpusobem svedcilo, ze bychom moje zena a ja meli nejake zlocinne plany, policejnim urednikum nezbylo, nez se snazit, abychom na sebe rekli neco, co nas, abych tak rekl, dostane do potizi. Jen se vlastne zdalo, ze nemaji prilis zajem nas “dostat”. Misto toho chteli mit jasno. Byl jsem v soku! Po zkusenosti s bandou hrdlorezu, znamou jako norska kriminalni policie, jejichz jedinym zajmem se zdalo byt dostat me a kazdeho, koho zatkli, at je to, jak chce, jsem nyni mluvil s policisty, kteri misto toho delali svou praci, jak to od nich bezni lide ocekavaji a jak to u nich predpokladaji. Zadna falesna svedectvi. Zadne podvrzene dukazy. Zadne podvrzene ilegalni veci v nasem majetku. Zadne zoufale pokusy udelat ze vseho, co jsem rekl, ze jsem naskrz prohnily. Zadne zjevne umyslne nechapani toho, co jsem skutecne rekl. Zadne pokusy postvat Marii a me proti sobe. Nic, krome jisteho zmateni ohledne toho, co kde bylo zabaveno a kdo u toho byl, kdyz se to provadelo. Zaroven se vzorne chovali i mistni policiste z Brive, vsichni a celou dobu. Byli slusni a profesionalni. Zadne rvani vulgarit na uvezneneho. Zadne vyhrozovani. Zadny opovrzlivy smich nebo vystavovani nas vysmechu ci jinym urazkam. Zadne zneuzivani moci. Vau!Francie byla skutecne jina. V tu chvili jsem se trochu stydel, ze jsem Nor. Mozna nakonec civilizace do Norska jeste nedorazila.

Udelali si jasno a velmi rychle zjistili, ze ma manzelka ani ja zadne teoristicke plany nemame. Nicmene policejni urednici z tajne sluzby pracovali dle rozkazu “shora”, jak se vyjadrili, tudiz museli najit nejaky zpusob, aby ospravedlnili nase zatceni, narizene “shora”, proto proti nam zacali pripravovat dalsi obvineni. Jako: byli jsme dobri rodice? Dostaval jsem otazky ohledne maskacoveho obleceni meho syna, jeho lukostrelby a mece, ktery drzi ma dcera na jedne fotce z meho blogu.

Ne?. dobre. Nemam predstavu, co se jim honilo v hlavach, kdyz mi kladli tyto otazky, ale alespon netrvali na tom, ze se jednalo o vojensky trenink ci indoktrinaci jakehokoliv druhu. Kluci si radi hraji se zbranemi-hrackami a maskacovym oblecenim. Kluci miluji drevene mece a stity. Miluji hru na schovavanou (a k tomu jsou maskace velmi vhodne). Kluci miluji luk a sipy, ja taky, kdyz jsem byl mlady. Dvouleta holcicka si hraje drevenym mecem sveho starsiho bratra? Ne, tohle neni vojensky vycvik ani vymyvani mozku detem. Nejedna se o politickou indoktrinaci. Je to naprosto normalni.

“Muz na vrcholu”, samozrejme politik, me nicmene chtel za neco dostat. Zadne odhaleni teroristickych planu po prvnich 24 hodinach? Zadne odhaleni zle nacisticke indoktrinace deti po prvnich 48 hodinach? Merde! Takze museli najit neco jineho, co by mi prisili, a prodlouzili mi vazbu o dalsich 48 hodin. Moji tehotnou manzelku vsak z vazby pustili, a tajna sluzba ji uspesne propasovala pod radarem hordy novinaru, ktera si pred policejni stanici rozbila tabor.

III. cast

Dalsi den vyslechy zacaly normalne okolo 8. hodiny a tema bylo velice politicke a zjevne zamerene na pripravu potencialni legalniho postihu, vychazejiciho z toho, ze jsem se mozna zde na Thulske perspektive dopustil prestoupeni francouzskeho zakazu vyjadrovani urcitych politickych nazoru. Pozdeji tehoz dne chtel soudce vice odpovedi a mit vetsi jasno ohledne otazek, ktere jsem predtim zodpovedel jak ten den, tak v predchazejicich dvou, a dle policie chtel ziskat presnejsi obrazek.

Muj advokat mi na konci dne rekl, ze asi budu prevezen do Parize, na zvlastni misto, venujici se temto zalezitostem, a pote, co jsem se vratil do zadrzovaci cely, jsem se zacal dusevne pripravovat na dalsi dlouhou a tezkou bitvu proti vsem vrtochum v nepratelskem systemu, ktery mne chce ztrestat, aby mne a dalsi vydesil pred mluvenim proti “elite”. Politicke zlociny. Trest za vyjadrovani meho nazoru a ventilovani svych zajmu do budoucnosti.

Jeden z vysetrovatelu se kratce potom vratil do cely, mozna jen po 20 ci 30 minutach, a rekl mi, ze soudce si precetl posledni vyclech a muzu jit domu. Ale mel jsem vazbu na dalsich 48 hodin a z toho uplynulo teprve asi 10 hodin! Jak to bylo mozne? Zkratka, podal jsem jim sve vysvetleni, jez se zdalo v poradku, takze jsem mohl jit. Proste tak. Znovu me zasahl kulturni sok, protoze jsem byl zvykly na malicherne policejni vysetrovatele v Norsku, kteri vubec nikdy nepustili nikoho, az do posledni minuty, at je to, jak chce, a vzdycky se snazili vas drzet zavrene dele a dokud to slo. Drzeli by me tam nejmin tech 48 hodin! Ne, vysetrovani skoncilo, takze jsem se mohl vratit domu. dobre, jako Nor jsem tohle skutecne necekal,ale samozrejme jsem se kvuli tomu nehadal, takze. sli jsme ven.

Stejna zasahova jednotka, ktera mne zatkla, dostala za ukol mne odvezt zpatky domu, tentokrat v civilu, ale porad s lyzarskymi maskami na obliceji. Byli stale vyjimecne autoritarsti, profesionalni a cisti, abych tak rekl, a my opustili policejni stanici v aute skrze skupinu fotografu a reporteru, kteri museli byt fyzicky zatlaceni stranou, aby mohl vuz odjet. Nejakou dobu utikali za autem, ve snaze poridit zaber, ktery by mohli pouzit. Drahy pohansky Boze! Stydel jsem se, ze patrim ke stejnemu druhu jako tihle jedinci; jak hrozna skupina lidi! (Ano, na tomto miste mne manzelka docela dost mirnila. Tohle neni to, co jsem o nich puvodne chtel rict.)

Po ceste domu se policiste chovali o nic mene profesionalne nez predtim, vyhlizeli pronasledovatele (tj. novinare) a stale si navzajem rikali, co vidi. “Prava cista”. “Leva cista”. “Pozor! Volkswagen”, jak nejaky Volkswagen vyjel z parkoviste, kdyz jsme jeli kolem atd. Jako ridic Lady Nivy vas mohu ujistit, ze cesta z Brive domu kazdopadne trvala mnohem kratsi dobu nez normalne.

Zeptali se mne, kde chci vystoupit, protoze mi rekli, ze nasi nemovitost neoblehaji zadni novinari, a ja jim rekl, aby jeli na cestu za nedalekym lesikem. Vysadili me a doprovodili k domu. Vysvetlil jsem, jak mam v planu vstoupit do nasi zahrady, a oni mi rekli, ze se musi presvedcit, ze jsem vstoupil, nez budou moci odejit. Pod jejich dohledem jsem se priblizil k domu a ukazal palce nahoru, kdyz jsem dorazil do nasi zahrady. Bylo to trochu bizarni. Ctyri dobre staveni a docela mladi muzi s lyzarskymi maskami a bojovymi rukavicemi, ale v trickach, jen tak stojici pod stromy. Kdybych potkal takovou skupinku na ceste v lese pri prochazce s detmi, hodne by me to znepokojilo. Myslel jsem na jednu starou damu, kterou jsem nekolikrat videl na ceste, a doufal jsem, ze toho vecera si nevysla ven…

Zadni vchod byl zamceny, takze jsem musel dum obejit, ale zkusil jsem to, az tam nikdo nebyl. Svah byl cisty a ja otevrel hlavni vchod, ktery zustal odemceny (!?), a kdyz jsem za sebou zavrel dvere, uvidel jsem fotografa, jak porizuje snimky.

Jeden po druhem se zacal objevovat dav reporetu od policejni stanice z Brive a zacali fotit vsechno. Garaz. Dum. Auta. Strom v nasi zahrade. Okna. Znovu auta. Auta z jineho uhlu. Fum z jineho uhlu. A tak dale. Donekonecna.Trvalo to cele hodiny. Proc? Proc by sakra tyhle motivy mely jakkoliv zajimat jejich ctenare ci divaky??

Vsechna auta zustala odemcena, na nasem otevrenem dvorku. Jedno auto bylo venku z garaze a dalsi melo otevrenou kapotu, vystavene tak na odiv cockam reporteru. Proc?

Abych udelal pritrz jejich narusovani soukromi, sel jsem zahaleny ven, abych jedno auto vratil do garaze a druhe zakryl. Kameramani zcvokli a behali okolo a fotografovali.

Velmi brzy zrana dalsiho dne jsem preparkoval treti auto z cesty, kolem narozi domu, ale reporteri- kteri prijeli trochu pozdeji – proste vstoupili k sousedovi a dal fotili z jeho soukromeho pozemku. Ano, porusili zakon, aby dal fotili stejne auto, ktere fotografovali uz den predtim. to je ulovek! “Auto je ted pod stromem za rohem!” Oooo!

Lituji je. Nemohou byt na sebe prilis pysni.

Tvar a poznavaci znacku jsem (ano, amatersky a narychlo) zacernil ja kvuli zakonum na ochranu soukromi zde ve Francii, ktere prinejmensim respektuju

Jsem survivalista, takze pokud chci zustat mimo jejich zorne pole, muzu to dokazat – doslova cela leta. Vzali manzelciny zbrane, ale ne nase jidlo a zasoby vody. Jsem zvedav, zda si TV stanice a noviny mohou dovolit nechat sve reportery tady ve Francii dlouho – nebo jestli si preji to tak nechat jen proto, aby udelali vic fotek naseho pozemku a nemovitosti. Uz predstavuji sluzby, ktere se ve skutecnosti staly nadbytecne. Nyni mame internet. Uz vas, chlapi, nepotrebujeme. Pa pa.

IV. cast

Opravdove kamaradstvi vznika jen pri konfliktu. Uz jsem to prohlasil drive a stale verim, ze je to pravda. Kdyz se veci nedari, zbabelci a zradci se rozutecou, utecou a schovaji se a nechaji vas bojovat s nepritelem samotne. Vidime to ve valkach, ale take pri jinych druzich konfliktu; slovnich hadkach, pestnich soubojich a take pri pravnich perzekucich. Opravdove kamaradstvi vznika jen tehdy, kdyz se veci nedari a ti, kteri neutecou, aby si zachranili vlastni kuzi, zustanou, aby videli a poznali, ze si navzajem muzou verit.

Tento tyden jsme se Marie a ja dostali do potizi; obtezovani policii bez jakehokoliv dostatecneho duvodu, uvezneni a zlomyslne atakovani medii. Nektere lidske bytosti, zadny z nich nas pritel, se pridaly, kdyz tklivy chor medii pel sve pisne opovrzeni, kdyz chrlily svou nenavist a plivaly na nas svymi jedovatymi jazyky.

Jsem tedy stasten, ze mohu rici, ze Marie a ja, ackoliv jsme samozrejme zaznamenali minuly tyden jiste nepratelstvi, jsme byli ohromeni podporou, jiz se nam dostalo. Od rodiny, pratel, znamych, od uplnych cizincu a dokonce jedincu, ktere jsme predtim jen zdalky obdivovali. Videli jsme v lidech kolem nas tolik odvahy a opravdoveho kamaradstvi. Jsme tim velice dojati a vdecni, a prejeme si vyjadrit svuj vdek vam vsem. Dostali jsme doslova stovky mailu, od nabidek ekonomicke vypomoci po moralni podporu. Rovnez nas velmi povzbudila skutecnost, ze tolik lidi, co predtim nebylo nasimi prateli, se za nas postavilo a vrhlo se pro nasi ochranu, tak rikajic, do pozarni linie, kdyz teplota dosahovala maxima; pozadujice od nas jen to, ze jim bude umozneno bojovat za spravedlnost a moralku po nasem boku. Velice vam vsem dekujeme.

Tem, kteri nam nabizi ekonomickou pomoc nebo kteri nam navrhuji otevrit se druhym, aby nam darovali penize, reknu: velice vam dekuji, ale ne, diky. Jste velice laskavi a nesmirne ocenujeme vasi myslenku. Samozrejme jsme tim ekonomicky stradali, ale prejeme si nest toto bremeno sami. Bremeno vedeni, ze druhe sami zatizime, je horsi nest nez bremeno ekonomicke ztraty samotne. Myslime si a doufame, ze to budeme schopni zvladnout.

Manzelka mne pozadala, abych tem, kteri si objednali DVD ForeBears, vzkazal, ze vase objednavky budou vyrizeny, ale kvuli nasi soucasne situaci to zabere vice casu nez obvykle. Obdrzela extremni mnozstvi objednavek, mnohem vetsi nez obvykle, ale zaroven musime po policejni razii uklidit a vycistit dum a opravit dvere. Doma chodime v botach, protoze vsude jsou kousicky skla, dokonce v poschodi, i kdyz jsme nekolikrat vysali. Kvuli obkliceni novinari jsme take nemohli pohodlne odstranit sut a hromady skla z naseho obyvaku. Doufame, ze to vsechno stihneme do navratu svych deti.

Nastesti proto, ze jsme survivaliste, nemame nedostatek jidla, pitne vody ani niceho jineho, a meli jsme moznost volby nevystavovat se jedincum s kamerami tam venku, a ja bych to rad pouzil jako priklad toho, jak je dulezite byt pripraven na kazdy a vsechen druh obtizne situace, jenz by se mohl objevit.Pokud jste survivalista, budete mene trpet, a nekdy vubec, v situacich, ktere by byli velize obtizne pro ty, kteri jimi nejsou. Ne vse, co musite prezit, je klasicke povahy nebo mozno predvidat.

Jeste jednou velmi dekujeme vam vsem za vasi podporu. Budeme se snazit se ozvat zpet kazdemu z vas osobne, ale doufame, ze pochopite, kdyz toho nebudeme schopni nebo alespon ne velmi brzy.

V. cast

Na jednu otazku zrejme neznate odpoved; proc presne zatkli mou tehotnou manzelku a me pro podezreni z terorismu?

Mohli bychom o tom dlouze spekulovat, ale pravda je takova, ze vim, proc to udelali. Rekli mi, ze nas zatkli, protoze jim “nekdo” rekl, ze jsem byl jednim z tech vice nez 500 adresatu “manifestu” sionisty, svobodneho zednareakrestanskeho masoveho vraha Anderse B. Breivika, kteri ho dostali pred spachanim jeho straslive zabelych zlocinu vuci antisionisticke socialisticke mladezi na ostrove Utoya. Francouzske policii bylo receno, ze adresa registrovana jako wolfschanze, na kterou maifest prisel, byl muj e-mail. Dle policie tato samotna (falesna) informace vedla k nasemu zatceni. Hm. Rad bych vedel, kdo jim tohle rekl a proc?

Muzete vzdy namitnout, ze kdyz si ma manzelka poridila dve malorazkove opakovacky (jedna 22 LR a druha 222 Remington), malorazkovou (22 LR) pakovou pusku a brokovnici raze 12, mohlo to v nich vzbudit podezreni, ale pokud ano, meli by rovnez podezirat cely francouzsky venkov, protoze zde, kde zijeme, ma takove pusky temer kazdy.Nekteri o jednu ci dve mene, jiste, a jini o jednu ci dve vice, ale maji. Pokud si nekdo mysli, ze teroriste planuji utok za pouziti legalne registrovanych dvouhlavnovych brokovnic a malorazkovych loveckych a sportovnich pusek sedme a pate kategorie, pak to nejsou policiste, ale spise spadaji do nejake jine a mene lichotive kategorie.

K jiz recenemu, jeste jsem nevidel zadnou evropskou rodinu s otcem a tehotnou matkou tri malych deti, ktera by spachala nekde spachala nejaky teroristicky cin.

Rovnez ma kriminalni minulost se uvadela jako argument ve prospech naseho zatceni, ale muze mi nekdo rici, kde je souvislost mezi zabitim perverzniho vraha , ktery se za nej sam prohlasoval, v sebeobrane, protoze vas chce umucit, a terorismem? I kdyz byste verili protichudnym lzim “norskych” organu averili jim jejich tvrzeni, ze jsem jel skoro 550 km a zavrazdil cloveka bez jakehokoliv dostatecneho duvodu (ano, to je oficialni tvrzeni sovetske soudni frasky v Oslo), musite chapat, ze od “vrazdy” cloveka (bez dostatecneho duvodu) k terorismu je velmi, velmi dlouhy a vskutku ojedinely krok.

(Mohu rychle dodat, ze nechteli pripustit, ze jsem jednal v sebeobrane, protoze to by se tim zhroutil cely jejich pripad proti me, nejpopularnejsimu a nejnepopularnejsimu disidentovi Norske te doby, ale nebyli schopni uvest zadny jiny rozumny duvod pro jeho zabiti, takze proste predstirali, ze jsem ho zabil zcela bezduvodne. Proc ne? V “norskem” tisku to nikdy nikdo nijak nezpochybnoval. Rovnez tvrdili, ze jsem muze bodl 21 (23?) krat, zatimco ve skutecnosti jsem ho zabil malym kapesnim nozem, ktery jsem vytahl, protoze se snazil vzit (velky) nuz, aby mne bodl, a vetsina z tech ran byla v kazdem pripade zpusobena strepy skla z rozbite lampy, na kterou v jednu chvili spadl jen ve spodnim pradle, a take pozdeji kolem ni prosel. Jedna z tech “bodnych ran” uvedenych, jako zpusobenych mnou, se nachazela pod jeho patou. Vitejte v sovetskem Rusku.)

Vazne pochybuji, ze mne policie vnimala jako hrozbu proto, ze jsem pred 20 lety zabil cloveka – at uz byl duvod jakykoliv.

Konecne, spekulace ohledne naseho zatceni kvuli memu vyzyvani k odporu jsou rovnez nesmyslne, protoze jsem ve stejnych prispevcich a take komentarich na tomto blogu uvadel, ze nikdy nesmime porusovat zakon a vzdycky musime jednat v souladu se zakony sve zeme. “Nikdy nedelejte nic nelegalniho”, jak jsem casto tvrdil, je hodne v rozporu s terorismem.

Francouzske organy, jak nam rekli oni a nasi advokati, nas zatkli pouze kvuli te (falesne) spojitosti s Breivikem, osobou, s niz zasadne nesouhlasime ve vsech fundamentalnich otazkach. Osobou, na niz jsem verejne a opakovane utocil kvuli jejim zbabelym zlocinum a protoze se mi hnusi vse, za cim stoji a co predstavuje.

Tak mi rekni, Francie, proc se tohle vlastne stalo?

Byla zatcena ma francouzska manzelka, placha, 155 cm vysoka tehotna blondynka s tremi malymi detmi a bez kriminalniho zaznamu, a oni se ji poradne vyptavali jen na me a moje aktivity, takze proc nebyla misto toho predvedena jako svedek? To mi reknete.

Vyrostl jsem a zil vetsinu sveho zivota v sovetskem Norsku, alias NDR (Norwegische Demokratische Republik), tudiz mi neni cizi zvraceny politicky utlak, totalitarstvi, extremismus a pronasledovani statem a teror vuci nesouhlasicim obcanum: mozna to je duvod, proc se tolik citim jako doma tady ve vasi nove Francii?

VI. cast

Vse se zdanlive vraci k normalu. Media budou dal ignorovat Thulskou perspektivu, po svem trapasu z minuleho tydne, kdy ji po nekolik dnu propagovali vice, nez bych mohl sam dokazat za stovky let, tim, ze mne obvinovali ze vsech moznych veci. Na tomto webu budeme vidat mene navstevniku nez minuly tyden, ale nekteri novi – informovani o jeji existenci az minuly tyden – stale zustanou. Celkove si docela hodne Evropanu uvedomilo nespravedlnost a dalsi vady sveho systemu, a take hloupost jistych cinitelu v tomto systemu. Myslim si, ze muzeme s jistotou rici, ze moji ideologicti a nabozensti nepratele na mne zahajili otevrenou palbu, ale sami byli zasazeni odrazenymi kulkami ze svych zbrani. Zustavam nezranen. Ve skutecnosti mam vetsi verohodnost a vetsi skupinu ctenaru. Jejich teroristickym cinem se ma rodina posilila a mozna dokonce overila pravdivost mych nazoru.

Nazev serie techto prispevku zni “Terorismus ve Francii” a ja jsem tim samozrejme v nicem neodkazoval na jejich obvineni, vznesena vuci manzelce a mne, ani drbum medii o terorismu. Celou dobu jsem odkazoval na jejich teroristicky cin. Na jejich terorismus. Jen proto, ze jsem online vyjadroval sve politicky nekorektni nazory, teroristicky zautocili na mou rodinu, (zne-) uzivajice policii, aby mne vystavili skutecnemu nasili: na nase vstupni dvere se strilelo, sklo se vysypalo, rev a vyhruzky u hlavne zbrani (ve smyslu “ruce vzhuru, nebo vas postrilime nasimi puskami”), ozbrojene vniknuti maskovanych muzu do soukromi, vystaveni supum v mediich, nasazeni pout pred zraky nasich deti, uvezneni bez jakehokoliv dukazu a tak dale. Cozpak to neni terorismus, kdyz k tomu nemeli zadny skutecny duvod?

Nicmene nezautocili jen na moji rodinu. Nepokusili se nas jen zastrasit prostrednictvim nasili; chteli dat priklad vam ostatnim. Chteli nahnat strach nam vsem. Jejich vzkaz je jasny: “vyjadrujte sve politicky nekorektni nazory verejne a budete trpet”. Predpoklada se, ze vsichni nacionaliste se ted stahnou a budou se v bazni skryvat. A zustanou zticha. Chteji totalni kontrolu, kazde mysli a kazdeho tela na teto planete.

Jiste, kdyz jsme byli uvedomeni o zakonech ve Francii ohledne prava vyjadrovat sve politicke nazory, jen kdyz jsou souladu s nazory male elity u moci, a jak to chapu rovnez ohledne zpochybnovani oficialni historie, odstranil jsem mnoho svych prispevku, abych je zmirnil a ucinil je legalni, ale misto toho jsem se rozhodl psat jen nove prispevky. Nicmene to vsechno znamena, ze se musim preformulovat a vyjadrovat se jinym zpusobem.

V zadnem pripade mi to nevezme vuli ci schopnost dal odhalovat nepratele Evropy, vyjadrovat svuj nazor a prinaset osviceni druhym Evropanum i dalsim, nejen ohledne nasi pestre evropske kultury, ale rovnez ohledne hrozivym skutecnostem post-pohanske Evropy.

Evropsti nacionaliste jsou pokrevne a duchovne spjati s nasi posvatnou evropskou pudou tak, jako je mysl cloveka spojena s jeho telem. I ti, kteri v Evrope neziji, maji a silne citi spojeni s Evropou. Toto pouto je nezlomne. Muzete ho potlacovat, ale stale tu bude, jako uhliky pod popelem, cekajici, ze se z nich znovu stane zurivy ohen. Utracite cele jmeni na potlaceni evropske prirozenosti, se vsemi svymi zabavami, bezpecnostni mlhou a lzmi, ale vse, co potrebujeme k jejimu znovuprobuzeni, je prilozit par vetvi a neco sucheho dreva na uhliky, a znovu se zmeni v mocny ohen, aby horel, zahrival, osvetloval a osvecoval nas svet.

Nepotrebujeme pouzivat nasili, abychom dosahli svych cilu, a ja jiste nikomu ani neradim, aby to vubec zkousel, a k cim vetsimu nasili a teroru se vy – internacionaliste a sioniste – uchylite, tim snadneji my kolektivne vzkrisime evropskeho ducha. My, tzv. rasiste a “antisemite”, nepredstavujeme nenavist a opovrhovani ostatnimi, ale lasku k rozmanitosti a uctu k druhym. Na rozdil od vas se nesnazime zmenit tuto krasnou planetu v “globalni vesnici”, znicit veskerou rozmanitost kolonialismem, komercnim imperialismem a promenit lidstvo v univerzalni sedou masu (otroku spotrebniho dluhu) s vymytymi mozky. Namisto toho ctime kazdy kmen a lid a bojujeme za jejich pravo na vlastni kulturu, jazyk, nabozenstvi, tradice a domovinu, a rozvijet toto bez vmesovani ci perzekuce ze strany druhych. Puvodni obyvatele Afriky, Ameriky a Australie, ano, ale take puvodni obyvatele Evropy.