Jokull píše o veciach ktoré ho zaujali a stojí za to ich uchovať a šíriť ďalej.
Nórsko 2015

  Navštíviť aspoň raz Nórsko, bol môj veľký sen už veľmi dávno. Keď mi kamarát Greenman napísal, že si rezervoval spoznávací zájazd, tak som neváhal ani chvíľu a bolo rozhodnuté, idem do toho s ním. Pozrel som detaily trasy, výškové profily,  fotografie a mapy z danej oblasti … a začal som váhať. Trošku iné „kopce“ ako u nás :D Ale keď nie teraz, tak kedy?  Bolo treba doladiť moju turistickú výbavu, s maskáčmi, kanadami a US-kou by som tam dlho nevydržal. Spoznávací zájazd bol vlastne niekoľkodňový prechod národného parku Jotunheimen, v ktorom leží aj 29 najvyšších vrchov Nórska. Podľa toho čo som našiel na nete, treba počítať z dažďom, hmlou, vodou, dažďom, trochou slnka a opäť s dažďom. Už tomu veriť nebudem, vody je tam viac ako písali :D

  Odchod autobusu bol z Brna. Tam som sa dopravil vlakom, v ktorom rovno do „môjho“ kupéčka vliezli ďalší dvaja „účastníci zájazdu“. Tak sme si dali do obidvoch nôh na zoznámenie. V Matke miest pristúpil Greenman a keďže sme išli českou cestovnou kanceláriou, nebola núdza o dobré pivo. Šoféri boli zásobený ako sa patrí a s radosťou robili jednu čiarku za druhou :D

  Nočný trajekt z Rostocku do Trelleborgu, ráno krátka prechádzka Trelleborgom a fičali sme autobusom ďalej. Pred Svinesundským mostom nás z autobusu vyhodili a do Nórska sme museli po vlastných. Našťastie to bolo pár sto metrov.

  naspäť  

  Ďalšia zastávka bola v Lillehammery najskôr v skanzene Maihaugen. Preto že som iba začal písať tento report, tak viem koľko ma toho ešte čaká a budem si šetriť klávesnicu a tak zaujímavé informácie o skanzene iba štýlom CTRL+C a CTRL+V skopírujem od Mišky, našej sprievodkyne.  :)

„Historie skanzenu začala, když se Anders Sandvig, norský zubař, přestěhoval do Dánska, kde provozoval zubařskou praxi. Když mu bylo 30 let, vážně onemocněl závažnou tuberkulózou a vypadalo to, že zemře, doktoři mu nedávali moc času, a tak se rozhodl, že konec svého života chce strávit ve své rodné zemi. Odstěhoval se tedy zpátky do Lillehammeru, kde je horské prostředí a čerstvý vzduch a on se zde, díky tomu, vyléčil z tuberkulózy. Poté zůstal v Lillehammeru až do konce svého života

Protože to byl jedinný zubař v okolí, vydělal si velké peníze, které použil na vytvoření skanzenu. Po své smrti celé své dílo odkázal městu. Měl ale jednu podmínku. Chtěl, aby město dále pokračovalo v jeho úsilí. Město svůj slib dodrželo a v dnešní době tam můžeme vidět skoro 200 budov.

Je zde například budova pošty z 19. století a za budovou je postavené celé nádraží z 19. století, na kolejích stojí parní vlak a poštovní vagón. Dále je zde Garmokirken, což je sloupový kostel. Kolem roku 1300 těchto „stavekirken“ bylo v Norsku kolem 1500, ale v dnešní době jich zbylo všeho všudy něco kolem 30. Tento Garmokirken pochází z 12. – 13. stol. a původně stál v městečku Lom, kde byl v 17. a 18. století vybaven inventářem a kazatelnou z Romsdalenu. Roku 1882 byl kostel rozebrán a prodán Sandvigovi a ten jej vletech 1920-21 vztyčil v Maihaugenu. Je to naprostý originál a má nevyčíslenou hodnotu. Je tu nádrž s vodou, a kdyby začalo hořet, tak tady mají takový systém, že voda začne vzlínat a měla by zachránit kostel.“

  Po prehliadke skanzenu sme pokračovali ku skokanským mostíkom zimných olympijských hier z roku 1994. Potom už nasledovala cesta do kempu v mestečku Otta. A tu nám začalo prvý krát trošku poprchať.

  naspäť  


Keywords (kľúčové slová):
Lillehammer, norge, nórsko, norway, Trelleborg
12345678910
(hlasov: 4, priemer: 10,00 z 10)
Loading ... Loading ...



Pridať komentár

Tvoj e-mail nebude zobrazený. Povinné políčka sú označené hviezdičkou *.

*
*

Heads up! You are attempting to upload an invalid image. If saved, this image will not display with your comment.