Nórsko 2015

Jún

2015

Nórsko 2015

Navštíviť aspoň raz Nórsko, bol môj veľký sen už veľmi dávno. Keď mi kamarát Greenman napísal, že si rezervoval spoznávací zájazd, tak som neváhal ani chvíľu a bolo rozhodnuté, idem do toho s ním. Pozrel som detaily trasy, výškové profily, fotografie a mapy z danej oblasti … a začal som váhať. Trošku iné „kopce“ ako u nás :D Ale keď nie teraz, tak kedy? Bolo treba doladiť moju turistickú výbavu, s maskáčmi, kanadami a US-kou by som tam dlho nevydržal. Spoznávací zájazd bol vlastne niekoľkodňový prechod národného parku Jotunheimen, v ktorom leží aj 29 najvyšších vrchov Nórska. Podľa toho čo som našiel na nete, treba počítať z dažďom, hmlou, vodou, dažďom, trochou slnka a opäť s dažďom. Už tomu veriť nebudem, vody je tam viac ako písali :D

Odchod autobusu bol z Brna. Tam som sa dopravil vlakom, v ktorom rovno do „môjho“ kupéčka vliezli ďalší dvaja „účastníci zájazdu“. Tak sme si dali do obidvoch nôh na zoznámenie. V Matke miest pristúpil Greenman a keďže sme išli českou cestovnou kanceláriou, nebola núdza o dobré pivo. Šoféri boli zásobený ako sa patrí a s radosťou robili jednu čiarku za druhou :D

Nočný trajekt z Rostocku do Trelleborgu, ráno krátka prechádzka Trelleborgom a fičali sme autobusom ďalej. Pred Svinesundským mostom nás z autobusu vyhodili a do Nórska sme museli po vlastných. Našťastie to bolo pár sto metrov.

naspäť

Ďalšia zastávka bola v Lillehammery najskôr v skanzene Maihaugen. Preto že som iba začal písať tento report, tak viem koľko ma toho ešte čaká a budem si šetriť klávesnicu a tak zaujímavé informácie o skanzene iba štýlom CTRL+C a CTRL+V skopírujem od Mišky, našej sprievodkyne. :)

„Historie skanzenu začala, když se Anders Sandvig, norský zubař, přestěhoval do Dánska, kde provozoval zubařskou praxi. Když mu bylo 30 let, vážně onemocněl závažnou tuberkulózou a vypadalo to, že zemře, doktoři mu nedávali moc času, a tak se rozhodl, že konec svého života chce strávit ve své rodné zemi. Odstěhoval se tedy zpátky do Lillehammeru, kde je horské prostředí a čerstvý vzduch a on se zde, díky tomu, vyléčil z tuberkulózy. Poté zůstal v Lillehammeru až do konce svého života

Protože to byl jedinný zubař v okolí, vydělal si velké peníze, které použil na vytvoření skanzenu. Po své smrti celé své dílo odkázal městu. Měl ale jednu podmínku. Chtěl, aby město dále pokračovalo v jeho úsilí. Město svůj slib dodrželo a v dnešní době tam můžeme vidět skoro 200 budov.

Je zde například budova pošty z 19. století a za budovou je postavené celé nádraží z 19. století, na kolejích stojí parní vlak a poštovní vagón. Dále je zde Garmokirken, což je sloupový kostel. Kolem roku 1300 těchto „stavekirken“ bylo v Norsku kolem 1500, ale v dnešní době jich zbylo všeho všudy něco kolem 30. Tento Garmokirken pochází z 12. – 13. stol. a původně stál v městečku Lom, kde byl v 17. a 18. století vybaven inventářem a kazatelnou z Romsdalenu. Roku 1882 byl kostel rozebrán a prodán Sandvigovi a ten jej vletech 1920-21 vztyčil v Maihaugenu. Je to naprostý originál a má nevyčíslenou hodnotu. Je tu nádrž s vodou, a kdyby začalo hořet, tak tady mají takový systém, že voda začne vzlínat a měla by zachránit kostel.“

Po prehliadke skanzenu sme pokračovali ku skokanským mostíkom zimných olympijských hier z roku 1994. Potom už nasledovala cesta do kempu v mestečku Otta. A tu nám začalo prvý krát trošku poprchať.

naspäť